Jak jsem zase nedošel do Santiaga

Měl jsem přesně stanovený plán. 28.4. 2013 vyrazit do Santiaga de Compostela. Start v portugalském Portu. Místo toho jsem se stal nejlepší kartářkou na světě. Semlelo se to docela nenápadně. Ani nevím, proč jsem se rozhodl deset dní před cestou vytáhnout kartu. Nedělám to často. Asi nějaké vnitřní pnutí. Jenže ouha. Sdělení na kartě vyvolalo proces, který skončil rozhodnutím cestu odložit na jiný, zatím neurčený čas. Na kartě stálo, že je na čase opustit pocit viny a odpustit si. Hned jsem věděl o čem je řeč. I když jsem o tom do okamžiku vytažení karty nic netušil. Ale ten pocit se náhle uvolnil a vyplaval na povrch mého vědomí. Je to jednoduché. Loni jsem si na této pouti zlomil nohu a cestu nedokončil. Aniž bych to tušil, uložil jsem si tuto příhodu jako své selhání a toužil to napravit. Stát se zase "dobrým." Jakmile jsem si uvědomil podstatu této "pravé" motivace, ztrácel jsem tah a 24h po vytažení karty jsem cestu stornoval.

 Možná, že vám přijde zvláštní udělat takové významné rozhodnutí po vytažení nějaké karty. Mně ne. Jak bych mohl zpochybnit princip synchronicity? Je přece jasné, že v daném okamžiku má ruka vytáhla jednu určitou kartu s konkrétním sdělením. Jde o koincidenci stavu mé mysli-otázky se stavem-obsahem karty. Nic nového pod sluncem. Podobné přitahuje podobné. Vrána k vráně sedá. Jde o shodu. Princip přitažlivosti. Malý test. Vytáhl jsem si jinou kartu s jiným sdělením? Ne. Ale vy máte jasno, karty jsou ďáblovy obrázky a fungují na principu sebenaplňujícího proroctví. A přesně tak to je. Kdykoliv to zkusíte, je tam úplná blbost. "Říkal jsem to," zvoláte, "totální šarlatánství. Vůbec to nefunguje."

Jak to, že s někým karty spolupracují (dostal jsem po jedné akci zánět v krku a později zjistil, že bych vůbec nemohl odjet kvůli termínu jistého projektu) a s dalším jen "cvičí?"

Jak to, že pro někoho jsou Němci svině a někdo má mezi nimi spoustu přátel?

Jak to, že někdo má věčnou smůlu na chlapy?

Jak je možné zažít v jednom světě tolik protichůdných realit?

Jde o kruh. Kruh vašeho vlastního přesvědčení. Pracuje naprosto bezchybně. Vezměme si nejčastější příklad přesvědčení lidí: "Nejsem dost dobrý." Každý je jako dítě nějak kritizován, při každé "výchově" dojde k nějakému pošramocení. Vaše Přesvědčení, že nejste dost dobrý vstupuje do hry. Pomalu ovládne vaši Interpretaci reality. Už tvoříte nějaký příběh, jiný než se ve skutečnosti odehrál. Stane se, že začnete uvnitř vašeho nového příběhu něco nevědomě Očekávat. Tento pocit již ve vás začne způsobovat Emoce a ty jak známo již ovlivňují naše chování. Kruh je uzavřen. Už se tak přece chováte! Nejste dost dobří. Zase jste zklamali, opět vám něco nevyšlo. Cítíte ty pohledy? Vlastně všichni už vědí, jak to dopadne, když se do něčeho pouštíte. Vy ostatně také. Nikdy jste nebyli dost dobří.

Můžete vést firmu, mít dvě vysoké školy, ale něco vás žere. Stále to není dokonalé.

Můžete se chovat jako blbec, konec konců se tak i sami často nazýváte a okolí vás vtom jen utvrzuje.

Jedete na dovolenou, pech, vedle mají karavan Němci, jasně, že se ožrali a nablili vám na stan. Jsou to svině. "Říkám to vždycky, když někam jedeme a vždycky mám pravdu, no ne?"

Je to naše přesvědčení, které nás drží v kruhu. Můžete dokonce vědecky bádat a dostane se vám výsledků dle vašeho přesvědčení. (Je zajímavé, kolik vědeckých studií je pro a kolik zase proti na stejnou věc. Dnes je již dokázáno, že sledované částice nabírají hodnotu podle vědomí pozorovatele. Google: Heisenbergova relace neurčitosti, Bellův princip nerovnosti)

Můžete se dokonce začít chovat tak, jak vám lékař řekl, že se při vaší diagnoze chovat máte. Přesvědčil vás.

Můžete všude potkávat děsně otravné Němce.

Můžete si jako jediná v ulici přivést domů patého chlapa a on bude zase agresivní. Chlapi jsou svině.

Nebo rovnou celý svět vám může připadat nepřátelský. Dává vám zabrat, co? Lidi jsou přeci svině.

Můžete se celý život dřít, protože "bez práce nejsou koláče."

Můžete celý život někomu sloužit, protože "se musíte obětovat."

Ten kruh je začarovaný. Není z něj úniku. Nemůže být. Zpravidla vůbec netušíte, že si přejete být chudý, obětovat se, mít smůlu na chlapy a setkávat se jen s děsnými Němci. Většina těchto přesvědčení patří podle Labanovy analýzy učení do oblasti Nevím, že nevím.

Nemáte šanci s tím něco dělat, protože o tom ani vůbec nevíte!

Ale vše do sebe perfektně zapadá. "Vídíš, říkal jsem to."

Jakoby mozek ani tak realitu nepřijímal, jak spíš vytvářel, že?

A tak jsme nemocní, ztrhaní, zklamaní, chudí, zkrachovalí, přespříliš pracovití a nevíme, že něco nevíme.

V zenu se kruh značí jako přerušený, s otvorem, jako podkova. Zenový kruh není smyčka, ale neustálý pohyb vpřed, stoupáte vzhůru spirálou a prorážíte všechna omezení.

Asi by vás zajímalo jak. Těším se příště.

PS: Každý jsme si nejlepší kartářkou na světě. Chodťe na karty k sami sobě, vy sami nejlépe víte, co potřebujete.

PS2: Upřímně, ve kvantové fyzice se nevyznám, pokud jsem si oba teorémy vysvětlil jinak než správně, napište mi, prosím. Díky.