Skutečný konec světa v roce 2012

Povím vám svůj příběh. Není nic jednoduššího než vyprávět příběh, který jsme sami zažili. Bude vám připadat neuvěřitelný. To proto, že se opravdu stal. Není to žádná pohádka. Fantazie vždy bude kulhat za nevyčerpatelnou studnicí života.

Mnoho lidí se mě v čajovně, kterou jsem deset let provozoval, ptalo, co si myslím o roku 2012. Někteří k němu vzhlíželi s obavami. Dělali si například potravinové zásoby. A v Americe kvetl obchod s bunkry na úrovni developerských objektů. Postupně se moje odpovědi ustálily na této standardizované větě: „Budeš normálně chodit do práce jako obvykle.“ A to je první vzkaz, který pro vás mám. Je o síle slova.

Ztratil jsem práci, komplikovaně si zlomil nohu a prodělal tři operace, celé léto jsem tak proležel a postupně jsem během podzimu odkládal berle. Kromě práce jsem změnil-ztratil desetiletý vztah se svou partnerkou, právě jsme se zasnoubili. Prodali jsme náš nový moderní byt, nakonec jsem dokonce opustil i rodné město, de facto přerušil všechny tamější vztahy. Aby „konec světa“ proběhl kompletně na všech úrovních, stalo se, že jsem změnil i svou banku a vypověděl telefonní smlouvu. Vše v roce 2012. Ze starého světa mi nezbylo vůbec nic.

„Budeš normálně chodit do práce jako obvykle.“

Nejdříve mi bylo odebráno „do práce,“ pak „normálně chodit.“ Když jsem přicházel postupně o další životní jistoty, uvědomil jsem si, že nic nebude „jako obvykle.“ Zbylo mi jen „budeš.“ To mi snad bude zachováno, pomyslel jsem si. První pochyby přišly, když jsem zahájil rehabilitaci. Začnete hýbat s nohou, ale ona se nehýbe. Vše děláte stejně, nejdříve takový ten sotva zachytitelný pokyn v mysli, pak by přece měl následovat samotný pohyb té určité části těla. Jenže moje noha se nehýbala. Pak se jednou trochu zachvěla. Dnes, po devíti měsících od úrazu, téměř nekulhám, dokonce jsem před týdnem provedl něco jako dobíhání tramvaje. Ale to ještě nebylo ono. „Budeš - nebudeš“ bylo zkoušeno jednu z posledních nocí v roce 2012. Přežil jsem a vy se dozvíte jak.

Buďte opatrní.

PS: Blog bude o jednom z nejméně prozkoumaných fenoménů toho světa. Říká se mu synchronicita. Už jste ten výraz někdy slyšeli? Budete se divit, ale pro mne je stejně rajcovní jako sex. Také se v něm dá zažít jakési bezčasí, úplně se v něm odevzdat, ztratit.

Bože, ono je tu něco stejně velkého, něco, co nás přesahuje, jako sex?